O autorce

Tereza Boehmová

Tereza Boehmová

Tereza Boehmová vystudovala žurnalistiku a Masovou komunikaci na FSV UK.

Absolvovala stáž v Lidových novinách, pracovala pro českou redakci BBC a byla výkonnou ředitelkou Fóra žen. Rok žila v USA, kde studovala Women Studies na University of Washington v Seattlu. V roce 2003 nastoupila do MF DNES jako editorka rubriky Názory. Během mateřské dovolené s dcerou Annou publikovala fejetony v různých časopisech a začala psát blogy na adrese http://boehmova.blog.idnes.cz.

V soutěži o blogerku roku 2007 skončila na 3. místě.  Od února 2008 se stala administrátorkou blogu iDNES.cz, od dubna 2009 do června 2010 byla koordinátorkou vzdělávacích projektů MFD a iDNES. V časopise Psychologie DNES  a Svět potravin jí vycházely seriály fejetonů. a 16.10. 2009 vyšla její první kniha Matka z cukru a oceli.  30.7 2010 se jí narodila druhá dcera Emma.  

16.10. ji vyšla první kniha fejetonů o mateřství s názvem: Matka z cukru a oceli. S předmluvou známé spisovatelky Ivy Pekárkové a kresbami vynikajícího karikaturisty a kreslíře komiksů Štěpána Mareše.

Kniha se vyprodala během měsíce a půl, stejně tak i první dotisk. Druhý se vyprodal také.

V listopadu 2010 uvedla na trh druhou knihu Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy

březen 2011 – Tereza Boehmová se stala patronkou veřejné sbírky Komunitního centra
Kampa na Malostranskou pohádkovou hernu

———————————————————————————————————————————————-


Rozhovor o knize Matka z cukru a oceli z 9.3. 2010 na vašeliteratura.cz – čtěte zde

———————————————————————————————————————————————–

ROZHOVOR S TEREZOU BOEHMOVOU o druhé knize

Vystudovalas žurnalistiku na FSV UK, ale plánovalas, že budeš psát knížky? Co byl první impuls?

Napsat knížku byl vždycky můj sen. A žurnalistika takový spojovací most k tomu. Věděla jsem, že mě až zas tak nebaví běhat v terénu, pronásledovat lidi a ptát se jich na často nepříjemné věci. Bavilo mě psát povídky a fejetony, ale tím se uživit moc nedá. Takže jsem vystudovala novinařinu, pracovala v novinách, ale doufala jsem, že budu mít čas psát. Ale z práce jsem chodila unavená, na psaní po večerech nezbývala síla a až poté, co se mi narodila moje první dcera a já byla doma v nucené izolaci, mi psaní pomáhalo přežít a rozbít každodenní pečovací stereotyp. Psala jsem blogy pro iDNES.cz a kupodivu se i někomu líbily, takže mě po čase napadlo udělat výběr těch nejpovedenějších a vydat je.

Bylo jasné, že druhá knížka budou pohádky?

Spíš to tak nějak vyplynulo. Po první knížce jsem si chtěla dát trochu pauzu od mateřských témat a psát něco úplně jiného. Pohádky jsem si průběžně vymýšlela pro dceru Aničku a tu a tam je někdo z přátel slyšel a řekl mi, že bych je mohla zapisovat.

Co tě inspirovalo?

Přišlo mi, že ačkoliv existuje tolik dětských knih, stejně nemůžu najít vhodnou knížku pohádek, která by se mi líbila. Všechny mi přišly příliš složité a dlouhé. Já chtěla krátké pohádky s jednoduchým výchovným poselstvím, které by si Anička lehce pamatovala. Navíc moje babička nám jako malým vyprávěla různé příběhy o zajíčkovi Zlobílkovi, takže jsem si vypůjčila jejího hlavního hrdinu a vymýšlela svoje vlastní pohádky.

Máš nějakou oblíbenou knížku pohádek? Co jsi ráda četla jako dítě?

Moc ráda mám pohádky od Miloše Macourka – nejvíc asi tu o holčičce s vyměňovací hlavou, O Kateřince a tlustém červeném svetru nebo o kočce, co měla ráda ušák. Taky jsem jako malá milovala Trnkovu Zahradu.

První knížka byla o tvé dceři Anně, druhá jsou pohádky, které si věnovala Anně a druhé dceři Emmě, která se ti nedávno narodila. Máš už téma pro další knížku?

Myslím, že asi napíšu pokračování Matky z cukru a oceli a popíšu svoje druhé těhotenství a začátky se dvěma dětmi. Prožila jsem a prožívám hodně hrbolaté období, námětu mám víc než dost.

Během mateřské stále pracuješ, máš nějaký recept, jak dohromady skloubit rodinu a práci?

Upřímně říkám, že je to velmi těžké. A nikomu bych nechtěla radit, jak to dělat správně. Občas mám pocit, že mi praskne hlava a často to vyjde tak hloupě, že zrovna, když se mi navalí nejvíc práce, potřebují mě i obě děti. Ale když to pak všechno nějak zvládnu, mám dobrý pocit. Bez počítače už žít neumím, kdybych měla být jen „máma“ na plný úvazek, zblázním se. Pracuji ale z domova, takže je to snazší a i když jsou děti nemocné, nikdo v práci nic nepozná a svoje úkoly se snažím splnit.

Jednu z bonusových pohádek napsala tvoje maminka novinářka a publicistka Barbora Osvaldová begin_of_the_skype_highlighting     end_of_the_skype_highlighting. Četla vám pohádky, když jste byly se sestrou malé?

Ano, máma nám četla v podstatě pořád a nutila nás, abychom si četly samy, hned jak jsme zvládly první třídu. Čtení je pro ni jakýsi důkaz inteligence. Do dneška mám zakódováno, že kdo nečte noviny a knihy a jen kouká na televizi nebo do počítače je blbec.

Knížku ilustroval tvůj partner Radek Mikuláš. Byl to původní plán a jak se vám spolupracovalo?

První knížku ilustroval Štěpán Mareš a jako úspěšný a uznávaný karikaturista měl samozřejmě na mou prvotinu omezený čas a v knížce bylo jen několik (i když myslím velmi velmi povedených) ilustrací. Říkala jsem si, že druhá knížka – navíc pohádky pro děti – by měly mít obrázků mnohem víc. To je ale samozřejmě časově i finančně náročné a bylo velmi pohodlné i výhodné svěřit tu práci Radkovi.  Radek je mimo jiné i grafik a vždycky chtěl zkusit ilustrovat knihu, tak jsme se dohodli, že to zkusí. Spolupráce to nebyla vždy lehká – sladit představy dvou lidí o tom, jak mají postavy v knížce vypadat a jak si je kdo z nás představuje, nešlo vždy snadno. Ale myslím, že se to nakonec docela povedlo a s kresbami jsem spokojená.

rozhovor vedla Renata Elhenická


Tereza Boehmová s dcerou Annou

Tereza Boehmová s dcerou Annou